Francouzštinu i osud pedagoga mám asi v genech. Moje maminka je totiž vystudovaná učitelka francouzštiny a to mě samozřejmě již v dětství poznamenalo. A není asi náhodou, že moje vůbec první cesta do zahraničí v životě po revoluci v roce 1991 vedla právě do Francie. Šlo tenkrát o výměnný pobyt pro děti od nás a děti z Normandie. Strávil jsem jako 11 letý kluk týden ve francouzské rodině a bylo to pro mě obrovské dobrodružství. Tam jsem například také poprvé v životě viděl moře a navštívil úžasná místa, jako Le Mont Saint Michel.
Jako střední školu jsem si vybral dvojjazyčné česko-francouzské gymnázium v Liberci, kde jsme měli roční přípravku s 20 hodinami francouzštiny týdně a od druháku jsme se učili matematiku, dějepis a zeměpis výhradně ve francouzštině. Po maturitě jsem se, tak trochu ze strachu, že francouzštinu zapomenu, vydal na Institut aplikovaných věd do Lyonu, kde jsem strávil naprosto úžasné dva roky života. Po návratu domů jsem chvíli tápal, ale nakonec jsem pokračoval ve studiu ve Zlíně na Fakultě multimediálních komunikací, kterou jsem dokončil v roce 2008. Mezitím jsem si začal přivydělávat právě výukou jazyků, zase trochu ze strachu, že francouzštinu zapomenu. A nakonec jsem ve Zlíně i zůstal.
Protože jsem vždycky toužil pustit se do podnikání, založil jsem si v roce 2008 vlastní jazykovou školu a od té doby jsem odučil tisíce hodin a poznal stovky studentů. Báječné je, že po pár letech existence naší školy už si s některými tehdejšími začátečníky můžu dneska skvěle poklábosit francouzsky.
Ještě bych dodal, že miluju jazz, dobré jídlo, Asterixe, Mikulášovy patálie a vůbec všechny knížky o Mikulášovi a potom samozřejmě spoustu filmů a seriálů typu Červený trpaslík, Simpsonovi, IT Crowd, je jich moc. A strašně se chci naučit ještě španělsky a procestovat Jižní Ameriku.
